V sedmnácti jsem bývala docela pohledné děvče. Pravda, hrudníček se mi spíše propadal než zvedal, avšak měla jsem černé vlasy, jež se mi samy vlnily a padaly do půli zad. Navíc jsem byla vysoká a štíhlá. A neuvěřitelně ukecaná. Snad proto na mém fyzičnu poměrně často ulpělo čidlo zraku stejně starých vrstevníků mužského pohlaví. Kabát z deky, který jsem v deváté třídě našla pod stromečkem a který naštěstí rozcupoval náš ničeho si nevážící čokl, nahradil slušivý flaušák zakoupený ve výprodeji. Na rozdíl od kabátu z deky mi však perfektně seděl a nehryzal. Byla jsem zkrátka o mnoho hezčí nežli naší profesorkou ruštiny opěvovaná Naděžda Krupská.
Když jsem se jednoho chladného zimního rána chystala do školy, poprosila jsem svoji o tři roky mladší sestru Helenku, aby mi (než si spočítám zuby kartáčkem) dala do kapsy flaušáku kapesník. Jezdila jsem totiž z Invalidovny na Vinohrady, neboť tam měla hnízdo škola, v níž jsem studovala, a pravidelně jsem poblíž Florence rozmrzla, což se projevovalo tím, že se mi u nosu udělala nenápadná kapička, která se rychle změnila v menší vodopád.
"Dalas mi do kapsy ten kapesník?" zavolala jsem na Helu, když jsem vklouzla do kozaček.
"Jó," odpověděla otráveně.
Vyběhla jsem před dům, nadechla jsem se ledového vzduchu a co nejdelšími kročeji, jež mi proklatě krátká a úzká minisukně dovolovala, jsem spěchala na zastávku tramvaje. Mrzlo vskutku ukázkově. Brzy jsem měla takovou husí kůži, že mi můj zánovní flaušák začínal být malý. Tramvaj se připlazila k zastávce v okamžiku, kdy už moje zuby začaly vyťukávat podivnou morseovku.
Protlačila jsem se k tyči, u níž se klátil asi dvacetiletý mladík. Mile se na mne usmál a trošku poodstoupil, abych se mohla přidržet.
Zazubila jsem se také a v duchu jsem hodnotila svoje šance. Nevypadal totiž zle.
"Kam jedeš?" zeptal se po chvíli. "Do školy?"
Kývla jsem. "Studuju ekonomku."
"Já taky, ale vejšku," odvětil a dodal, že se na Žižkově možná jednou uvidíme. Přitom přivřel levé oko tak eroticky, až se mi podlomily dolní okončetiny.
Projeli jsme kolem Karlínského náměstí, když jsem ucítila to známé zašimrání na špičce nosu. Byla tam! Rychle jsem ponořila ruku do kapsy, nahmatala kus bavlny a vysmrkala se.
Mladík se na mne zadíval a vyprsknul smíchy. Nechápala jsem, čemu se tak hloupě tlemí.
Schválně jsem znovu sáhla do kapsy a teatrálně se vysmrkala, abych mu ukázala, že dělám naprosto běžnou věc.
Mladík už se nesmál, jeho smích přešel v hýkání a z očí mu emigrovaly slzy. Padesátnice, která seděla pod námi zvedla udiveně lehce prošedivělou hlavu a také se rozchechtala. Ukazováčkem přitom neslušně mířila na moji pravou ruku. Udeřila jsem zrakem dlaň a ztuhla jsem. Místo kapesníku jsem třímala tatínkovu ponožku!
Pochopila jsem, že slibně se táhnoucí nit našeho hovoru byla nadobro přetržena. Cítila jsem jak rudnu. Jakmile tramvaj zastavila, vyskočila jsem ven, i když jsem měla jet ještě několik stanic. Očkem jsem nenápadně loupla po mladíkovi, stojícím uvnitř vozu. Utíral si slzy rukávem zimní bundy a nepřestával se smát.
Když jsem se odpoledne vrátila ze školy, chytila jsem svoji povedenou sestřičku pod krkem.
"Můžeš mi říct, co to ráno mělo znamenat?" zaječela jsem vztekle.
"Nic," prohlásila klidně a vymanila se z mého sevření, "akorát doufám, že už mě konečně přestaneš buzerovat!"
Inu, být starším sourozencem není vůbec lehké…
Považuji na nutné podotknout, že ona ponožka byla vytažena z prádelníku, tudíž byla sice lehce záplatovaná, avšak čistá…
Tak to se ji povedlo…
Díraté ponožky se obvykle nezáplatují…nýbrž štupují (z německého stopfen).
:)))Tak to je dobrý. :))) Ale já bych jí asi zabil. :)))
Celkem vydařená taškařice 🙂Kdysi jsem se vydal s deštníkem na rande. Jelikož přestalo pršet a deštník mi k mému image frajera připadal nedůstojný, hodil jsem ho z mostu do řeky. Viděli to policajti (esenbáci:) na obchůzce a žádali vysvětlení. Odpovídal jsem jako těžkej frajer a tak mě za trest vzali na stanici. Rande jsem prošvihl a ta dívka mě vyškrtla ze svého seznamu. Po létech jsem se doslechl, že svého manžela utýrala k smrti. "Veřejná bezpečnost" nebyl až tak blbej název…
nemůžu se zbavit pocitu, že jsem to už u tebe četla. Dokonce i komentovala ;O) Ale vůbec mi nevadilo si to osvěžit ;O)
fily…… máš dobrou paměť. Tohle je jeden z článků, které jsem omylem vymázla. Postupně je sem dávám znovu…
Nebyl tady původně Montrealerův komentář? Osobně jsem ten dloubanec považoval za chytrý a vtipný…
Ten komentář byl okopírovaný…původně byl totiž Yfčin. Ona si ho poznala a pak ho smazala. Bůh ji za to jistě nepotrestá.
aTeo a Montrealere…Byla tady Naděžda Krupská a pod ní mírně obscénní komentář Leninův. Obojí jsem smázla, anébrž jsem myslela, že spolu ty komentáře souvisejí.
Nikdy bych si na tvůj účet nedovolil…jakékoliv ob scénní komentáře. Snad mě už natolik znáš…
Montrealere…… já vím, že ty bys žádné sprosťárny nepsal (a nepíšeš) ani tady, ani jinde. Oba komentáře jsem smazala, protože kdybych nechala Krupskou, tak by Lenin možná napsal stejnou nechutnost znovu – reagoval totiž na slova Krupské o získání pohlavní nemoci. Ten druhý komentář byl na tom prvním závislý.
Já jsem te takzvanej Leninův komentář…ani nestačil zahlídnout. Zkrátka zmizlo i to moje – pardon, tvoje.
Jak jsem si zahrál na Kvičislavu Doudovou…stalo se na Liteře odpoledne 9.dubna. Konvalina tam umístila báseň Zeus a já přišel na některá vylepšení. Výsledek je, že jsou tam teď Zeusové dva a soupeří o vyšší ptákovinovost…Prolog inspirováno Konvalinou a částečně zakoupeno… Zeus II. Ráno, večer, v jednom kusemyslet musím na Zeuse.Přestože jak kočka přede,pak si jako kaňour vede !Jeho žena, holka chytrá,není pro něho dost kyprá !A proto slyš, milý Die,sbal si švestky a ádié !Dej svůj pazour z toho blimpu,jdi si vládnout na Olympu!(blimp = součást řízení vzducholodi)
:-)))
já čekala,co z toho vypadne… a ona ponožka!:)) dooost dobrej vtip:)))Víš.. já nakoupím x balíků papírových kapesníků, nacpu si je do batohu , který nosím do práce.. a mám vystaráno.. ev. mám v autě utěrku na okna.. nu.. brrrr:-)))
Aiko…… tohle je značně vousatá historka. V té době snad ještě ani papírové kapesníky v socialistickém bloku k dostání nebyly… ;o)
hmm. dobrý. utrpení s mladšími sourozenci máme asi každý. A co potom jako v tém případě když se jedná o mladší sestru.To už je teda nějaký úterý ale kdysi jsem měl brigádu a oblékal jsem se sám. jinak by mě máma navlíkla do pytle od brambor . no nic koupil jsem si tenkrát košili. stála 1200,- někdy v roce 1996. moc si mi líbila. no nic. časem jsem na ní zapomněl protože jsem odjel na vojnu a tam jsme měli o ošacení postaráno.ale přijel jsem na opušták a vidím segá má pod bundou mojí košili. a SUNDAT A HNED. NOJO ALE KDYž SUNDAla bundu aby se převlékla málem mi vypadly oči. má oblíbená košile neměla rukávy. že prý je to moderní. takže mladší sourozence za včasu přikrývat peřinkou.blábolům zdar
Yfco, mas hodnou sestru,taky ti do te kapsy mohla podstrcit nedbalky, to by asi teprv byl v saline pekny curbec.