Horymír 2005 aneb Jak vytunelovat Hory Kutné

Na Liteře jsem objevila dalšího nadějného ptákovinotvůrce. Představuji vám jeho silně dramatický divadelní kus Horymír 2005 aneb Jak vytunelovat Hory Kutné. Upozorňuji, že si zamlouvám roli paní Morálky… ;o)

Horymír 2005 aneb Jak vytunelovat Hory Kutné

Osoby:
Horymír – kníže Neumětelský
Svatoslav – kníže Český
Velký Hugo – kníže Kutnohorský
Waldkauz – kníže Příbramský
Von Freiheit – kníže Mostecký
Paní Morálka – naprogramovaný anděl nosící nápis Morálka.
Miluška – sekretářka knížete Svatoslava
Pěnice – Božská Pája

OBRAZ PRVNÍ

(Knížata hodují na Vyšehradě. Účast: Svatoslav, Velký Hugo a Waldkauz, von Freiheit, sekretářka Miluška a paní Morálka)

Svatoslav: Jak je na Horách Kutných, Kníže Velký? Tunelujete, tunelujete?

Velký: Ke zdaru ano, drahý kníže. Poslední banka na náměstí se již o tři metry hnula dolů. Aby nespadla a nepoložila se hned, museli jsme s tunelem jít trochu šikmo, ale žádné obavy, do tvé pokladnice nějaký ten groš přibude.

Svatoslav: Přeji zdar vašemu činění. Groše jsou groše a tunel je tunel.
A co ty, drahý Waldkauzi, jak ty si stojíš na Příbrami?
 
Waldkauz: Ani ne tak dobře, ani ne tak špatně, ale Hory již jsou vyrubány.

Svatoslav: Nově musíte začít, milý kníže.
 
Waldkauz: Komunisti již vše vyrubali, ale pro…
 
Paní Morálka: Slovo komunisti nepoužívat – zakázáno!

Walkauz pokračuje: Ale pro náš zdar vždy ještě nějaký ten grošík přibude.

(Všichni  se smějí.)

Svatoslav: A co ty, milý kníže od Mostu?

Von Freiheit (nadřazeně): Prosím kníže … von MOST bitte, prosím. 

Svatoslav: Víš, já se v té němčině moc nevyznám. Jen vím, že jako unter – to je pod mostem – tam jsou bezďáci. Nahoře, jako na mostě, tam jsou ty, co skáčou dolů (pokřižuje se). A jako přes most, tam vede E 50 a tam stojí prostitutky.

Paní Morálka: Slovo prostitutky nepoužívat – zakázáno.

Walkauz: Kuš babo, bez nich by přátelé knížete Huga přišli o kšefty.

(Všichni se dívají na Milušku.)

Von Freiheit: Jsou příjemnější věci na tomto světě. Richtig – spráfně.
 
(Sekretářka knížete se projde roztomile po místnosti a natáhne se přes stůl pro tužku tak, že jsou jí vidět kalhotky.)

Waldkauz: Krásný to pohled na vaše tanga, Miluško, to se člověk jen tak neudrží. Co děláte dnes večer?

Paní Morálka: Slovo tanga a náznaky večerní soulože v pracovní době nepoužívat – zakázáno!

Waldkauz: Drahý kníže, neměli bychom paní Morálku přeprogramovat?

Velký Hugo: Jestli to tak půjde dál, potom opravdu podniky přátel mé rodiny zaniknou.

Svatoslav: Na mou věru, za úvahu to stojí.

Kníže Svatoslav (ke knížeti von Freiheit): Jeho provozchodítelstvo kníže Bílé Rusi si stěžuje, že jsi na Rus nemravu a buzeranta poslal…
 
Paní Morálka: Slovo buzerant zakázáno, používejte homosexuál!

Kníže Svatoslav pokračuje: Tak tedy homosexuála, kterýžto s mladými hochy veselí po knajpách prováděl, a nyní zahraniční spolky o pedofilech mluví…

Von Freiheit: Třesky plesky, co z východu psáno, pravda není.

Kníže Svatoslav: No, sám musíš posouditi. Ale po problémech s písařkou, kteréžto vyslanec poslaný na Rus úkladnou vraždou hrozil a jeden lapka to na skřipci prásknul a poté, co na dalekých horách Rusi spolek Člověk v žízni jsme založili a ženy ctně ve dne šíti se učily a po nocích ve škole dynamit roznášely, už si další problémy nemůžeme dovoliti.
 
(Chvíli se odmlčí a přemýšlí.)

Svatoslav: Pozval jsem naši pěnici, Božskou Páju, by nám trochu jednání zpestřila.

Božská Pája (přichází a zpívá):
Vypadáš jak  blbec z plakátů
Z doby pasáků a muflonů
Vždycky slámu v kapsách vaťáku
Dbalý své pověsti lva kravínů
 
To jsi byl ty, co jsi mě přemlouval,
když Mařka sila len
Tak tedy poslouchej, co já chci teď,
a hezky veď mne ven
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á
tu,dy,jdu
……..
tu,dy,jdu
 
Teď ti stojí sám jak solnej sloup,
tvůj šarm se náhle ztratil Bůh ví kam
Kalhotky jsi mi dolů šoup,
na rozdíl od tebe nic neříkám

To jsi byl ty, co jsi mě přemlouval,
když Mařka sila len
Tak tedy poslouchej co já chci teď,
a hezky veď mne ven
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á
tu,dy,jdu
…….
tu,dy,jdu
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á
Tentokrát si budu hráát já
Tentokrát si budu hrát já á  á á á

(Krátký potlesk přerušen Paní Morálkou.)

Paní Morálka: Zastaralé, na dnešní dobu se mufloni a kozy už nehodí. Jsou zde opakovaně náznaky sexuálního harašení v pracovní době. (Rozpačitě:) I když nevím, protože ona dotyčná to nechtěla dělat na pracovišti, zpívala tu ..dy  ..jdu … tu ..dy  ..jdu. Kam asi šla? Jsem zmatena… Píseň lépe zakázat.

Waldkautz (s podivem): Teď nevím, komu tady haraší?!?

(Pěnice odchází. Všichni chvíli mlčí.)

Svatoslav přeruší ticho: Proč jsem Vás pozval, drazí přátelé… Přijde kníže Neumětelský Horymír. Chce si stěžovat na mravy zdejší. Lidé u něho jsou prý nepoddajní, nové manýry prý převzali.

Waldkauz: Rychle to s ním vyřídíme.

(Přichází Horymír.)

Svatoslav: Tak spusť, Horymíre. Co tě trápí?

Horymír: Drahý kníže, lidé pracovat nechtějí, novou morálku přejímají, pole role ladem zůstávají.

Velký: Zkrať to, času není.

Horymír: Onehdy krávy zůstaly nedojené, dojičky na Hory Kutné tunelovat odjely. Nejbližší banku zespodu navštívily, k trezoru, kde vrátný flašku rumu měl, se dostaly. Vrátný je chytil a ony pak s ním do rána chlastaly a kdoví co ještě prováděly.
 
Paní Morálka: Slovo rum v Čechách zakázáno. Popíjely a souložily s ním dobrovolně, anebo je k tomu nutil?

Horymír: Nevím. Já musel dojit ty krávy.
 
Paní Morálka: Asi to nepatří do mé kompetence.

Velký Hugo: Přeprogramujte někdo tu babu!

Svatoslav: Lačnosti po penězích, alkoholu a erotických hrátkách tvých poddaných, Horymíre, sám přítrž musíš udělati a zlo z nich vykořeniti.

(Všichni chvíli mlčí.)

Svatoslav: No trochu jinak, drahý Horymíre, a co tvůj kůň Šemík? Slyšel jsem, že jsi inovoval.

Horymír: Ano, ano, drahý kníže. Komunisti v padesátých letech koně vybili, aby jim seno nežrali, a ocelové oře na pole nasadili. Místo koně lehkého ptáka jsem si musel poříditi, bych mohl z kopce létati a Vyšehradskou skálu pokořiti.

Paní Morálka: Slovo komunisti nepoužívat – zakázáno.

(Bez pozornosti. A bez odezvy.)

Svatoslav: Jednou nám to předvedeš, ale nyní jdi a svůj lid vychovávej.
(Horymír odchází. Nasedá do Trabanta s lehkým ptákem a jede k Neumětelům.)

OBRAZ DRUHÝ

(Neumětely – knížecí místnost. Kníže sedí za stolem a loupe brambory. Přichází rozčileně věrný poddaný Bořivoj.)

Horymír: Co je nového, Bořivoji?

Bořivoj: Kníže, krávy zase zůstaly nedojené, řvou už od rána. A dojičky nikde. Seno je potřeba skliditi a Lojza s traktoristy, místo aby sklízel, doma zahrádku s kořením zvaným konopí okopává a králíkům listí z konopí pro lepší srst do vody krájí a slepicím do žrádla přidává. Na trh do hor Kutných se chce jako kořenář vydati a mrzký peníz si rychle vydělati. Co s tím uděláme?

Horymír rozvážně: Nejdříve podojíme… Pak meče nabrousíme… Na Hory Kutné vyrazíme. Tunely pobořiti… A morálku vylepšiti.

Bořivoj: To nemyslíš vážně?

Horymír: Mařka ti na horách tuneluje a kdo ví co ještě a ty pochybuješ!
(Chvíli mlčí, pak vyhrkne:) Svolej chlapy, jde se na to.

(Paní Morálka pochvalně kývá a žehná jim.)

Paní Morálka: Věci se hnuly.

 
Obraz třetí: Soud s Horymírem
 
(V knížecí místnosti soud s Horymírem. Účastníci: Svatoslav, von Freiheit, Waldkauz, paní Morálka, sekretářka Miluška – sedí a poslouchá diskmena se sluchátky na uších. Přicházejí knížata bez Horymíra. Paní Morálka stojí v rohu a na očích má pásku.)

Waldkauz: Proč má ta bába zakryté oči páskou?

Von Freiheit: To je Hera, ta bohyně…

Velký Hugo: Hera je rodná sestra másla, vole.

Svatoslav: Ted´ to není jen Morálka, ale i bohyně soudnictví, kdybychom náhodou špatně rozhodli, tak musí být slepá.

Von Freihet: Aby nám to nevyčítala?

Svatoslav: Přiveďte Horymíra, knížete Neumětelského.

(Přivedou Horymíra.)

Svatoslav (nadřazeně): Horymíre, je ti známo, proč jsi byl zajat, na Vyšehrad předveden a proč budeš spravedlivě souzen?

Horymír: Neočekávám spravedlivý soud. V této prohnilé zemi být souzen se jednak dosti dlouho protáhne, soudce nepodplaceného nenajdeš, vězení jsou chatrná, místa v nich už nejsou a obsílku je jen těžko možno dostati. Těžký zločinci utíkají a nežli je zase chytnou se smetánkou v divadelních klubech popíjejí a z billboardů se usmívají.

Velký Hugo: Ta drzost… vlastního billboardu se mu zachtělo!

Paní Morálka: Nemravy na billboardech nevyvěšovat!

Waldkauz: Je zpupný.

Von Freiheit: Rychle to ukončete.

Svatoslav: Horymíre, tys se svými lidmi Hory Kutné a Příbram napadl, tunely pobořil, pole a lány se vzácným kořením jsi zpustošil a nevěstince rozbořil, aniž bys služeb žen použil. Pasáky, tuneláře a výběrčí výpalného pobil. Místo abys své lidi o nových dobách poučil a nově je vychoval, našich dobře míněných rad ke zdaru jsi nepoužil. Čím se chceš hájit?

Horymír: Když nemravnost je mravům nadřazena, pak je lépe skoncovat to vzpourou. 

Von Freiheit: Ke vzpouře vyzývá, rychle ho odsuď, kníže Svatoslave.

Waldkauz: Čím dříve tím lépe…

Velký Hugo: Pravda vítězí!

Sekretářka Miluška k Von Freiheitovi: To je blbec.

Von Freiheit: Kdo?

Miluška: No přece kníže Velký.

Von Freiheit: Ach tak.

Svatoslav: Vynesu rozsudek. (Vezme ze stolu papír a čte:) Kníže Horymír se za své činy odsuzuje k trestu smrti.

Paní Morálka: Trest smrti zakázán.

Svatopluk (dívá se bezradně na ostatní): Co s tím budeme dělat?

Velký: To je jednoduché. Miluško, půjčte paní Morálce diskmena.

(Miluška podá paní Morálce diskmena a namontuje jí sluchátka, kníže Velký přidá na hlasitosti. Paní Morálka se vlní v rytmu.)

Velký: Kníže Svatoslave, přečtěte znovu rozsudek.

(Kníže Svatoslav vezme znovu ze stolu papír a čte.)

Kníže Svatoslav: Kníže Horymír se za své činy odsuzuje k trestu smrti.
 
(Kníže Waldkauz přistoupí k paní Morálce, sejme jedno sluchátko.)

Kníže Waldkauz: Paní Morálko, je všechno v pořádku?

(Zasune sluchátko zpět na ucho a přitom vytáhne sluchátka z diskmena.)

Paní Morálka (dlouze): Nic nevidím, nic neslyším.
 
Kníže von Freiheit: Tak nyní je to v pořádku. Ledaže bys nyní předvedl ono představení s lehkým ptákem.
 

Poznámka autora: Zdali Horymír za pomoci lehkého ptáka doletěl lépe než kdysi s věrným Šemíkem, na to se mě neptejte. To už je jiná pohádka…

(c)  Datel Woody 2005