Některé výroky Kačaby jsou téměř nesmrtelné… ;o)
Mému synovci Robertovi bylo v době, kdy se následující příběh odehrál, osmnáct a kus. Káťa ho má od malička moc ráda a nedá na něho dopustit. Jde o oboustrannou náklonnost, přestože si navzájem vyvádějí různé zlomyslnosti.
Trávili jsme tenkrát víkend ve Struhařově a po dobrém nedělním žvanci jsme zaskočili do jedné z místních osvěžoven, jíž se říká Penzion, na žejdlík rezavého moku. Káťa šla samozřejmě s námi.
Usedli jsme a pomalu upíjeli z orosených sklenic. U vedlejšího stolu mastil Robert s partou stejně starých kluků karty.
Jakmile to Kačaba zjistila, vrhla se na svého bratrance se slovy „Ahoj, Robásku!“ a začala ho zuřivě líbat, což vedlo k tomu, že jednomu z puberťáků skočil utopenec do nesprávné trubice a málem ho zadusil.
„Máš pěkně trhlou ségřenici,“ pravil, když unikl nepříjemné smrti.
„Vona z toho možná vyroste,“ odvětil Robert klidně a objednal si panáka. To ovšem neměl dělat.
Jakmile hospodská přikvačila se stopičkou podivně zelené tekutiny a položila ji před Roberta, zvolala Kačaba jemným hláskem, který bylo slyšet na kilometr daleko: „Roberte, nepij tu kořalku! Zase budeš babičce blít do kytek!“.
Vůbec se nedivím, že můj synovec od té doby zajde na pivo raději do hospůdky Na návsi…
Kačaba je zvíře! :-))
kačabamá postřeh :O))
Je šikovná. Jednoho zachrání před chlastem a druhýho nepřímo skoro udusí. 🙂
Stejnou reklamu dělávala Starší mým sourozencům (jsou o třináct let starší než ona ;O)
Vždyť Kačaba je v podstatě slušně vychovaná dívka…"Roberte, nepij tu kořalku! Zase budeš babičce blít do kytek!".
Jistěže!!Chránila nejen roberta, ale i babičku, potažmo kytky…..umí si někdo představit, že by švarný hoch někde ukradl poblité kytky a daroval je slečně ?? Kačaba necht nesejde z cesty :O))
Kačaba…… má moji školu. Někdy je ještě horší nežli já… ;o))
Yfčo….…. jsem si na 99% jistej, že tohle jsem už na Hlodníku četl. Ale příběh je to super =)
Jedině KačabaPoznat Kačabu a umřít……nemá chybu!