Z deňýčku týraného rodiče XXX.

Některé výroky Kačaby jsou téměř nesmrtelné… ;o)

Mému synovci Robertovi bylo v době, kdy se následující příběh odehrál, osmnáct a kus. Káťa ho má od malička moc ráda a nedá na něho dopustit. Jde o oboustrannou náklonnost, přestože si navzájem vyvádějí různé zlomyslnosti.

Trávili jsme tenkrát víkend ve Struhařově a po dobrém nedělním žvanci jsme zaskočili do jedné z místních osvěžoven, jíž se říká Penzion, na žejdlík rezavého moku. Káťa šla samozřejmě s námi.

Usedli jsme a pomalu upíjeli z orosených sklenic. U vedlejšího stolu mastil Robert s partou stejně starých kluků karty.

Jakmile to Kačaba zjistila, vrhla se na svého bratrance se slovy „Ahoj, Robásku!“ a začala ho zuřivě líbat, což vedlo k tomu, že jednomu z puberťáků skočil utopenec do nesprávné trubice a málem ho zadusil.

„Máš pěkně trhlou ségřenici,“ pravil, když unikl nepříjemné smrti.

„Vona z toho možná vyroste,“ odvětil Robert klidně a objednal si panáka. To ovšem neměl dělat.

Jakmile hospodská přikvačila se stopičkou podivně zelené tekutiny a položila ji před Roberta, zvolala Kačaba jemným hláskem, který bylo slyšet na kilometr daleko: „Roberte, nepij tu kořalku! Zase budeš babičce blít do kytek!“.

Vůbec se nedivím, že můj synovec od té doby zajde na pivo raději do hospůdky Na návsi…

0 komentářů

  1. Vždyť Kačaba je v podstatě slušně vychovaná dívka…"Roberte, nepij tu kořalku! Zase budeš babičce blít do kytek!".

  2. Jistěže!!Chránila nejen roberta, ale i babičku, potažmo kytky…..umí si někdo představit, že by švarný hoch někde ukradl poblité kytky a daroval je slečně ?? Kačaba necht nesejde z cesty :O))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *