Před několika lety jsem začala své dceři odpovídat na otázky, jež mířily velmi tvrdě na tělo…
ZÁŘÍ 2000
Moje jedenáctiapůlletá dcera stojí na prahu dospívání. Sotva tetka Puberta nesměle zaťukala na dveře jejího duševna a fyzična, začali jsme s Jiříkem trpět.
Doba, kterou Káťa tráví před jediným zrcadlem naší skromné domácnosti, se značně prodloužila, prudce stoupla i četnost jejích verbálních projevů.
Po pečlivém prostudování silně ohmatané knížky o přeměně dítěte v dospěláka (publikaci jí neprozřetelně zapůjčila spolužačka), se Kačaba začala zamýšlet nad nedostatečným vývinem své ženskosti. Ochlupení na jistých místech sice pomalu houstlo, ovšem horní část trupu se zřejmě nevyvíjela podle jejích představ.
„Mami,“ otázala se mne jednoho dne při snídani, „kdy ti začaly růst prsa? Mně rostou ňák pomalu…“
Podívala jsem se smutně na svůj značně propadlý hrudníček, za nějž by se styděl i kulturista-začátečník a tiše jsem jí sdělila, že pořád čekám, kdy se vyvinu.
„Mami, ty si fakt hrozná, já to myslím vážně,“ řeklo moje dítě dotčeně. „Některý holky z naší třídy už prsa maj! A to bys čuměla, jak velký jsou!“
Nenapadlo mne nic lepšího, než ze sebe vysoukat osvětovou přednášku na téma „Deformace krční páteře jako následek bujného poprsí“, abych obavy Kačaby zmírnila. Marně. Neuspěla jsem.
„Mami, nedělej si legraci! Kdy ti narostly prsa?,“ nedala se.
Musela jsem konstatovat, že ten okamžik byl tak krátký, že jsem ani nepostřehla, kdy začal a skončil. Proto také výsledek není nijak ohromující. Ale mezi námi: alespoň mi poprsí nedeformuje nápis na kuželkářském dresu…
Když si o pár měsíců později Kačaba začala stěžovat na bolest kluboucích se ňader, pravila jsem, že je to zcela normální a nadhodila jsem, že měla ještě nedávno obavy, aby její hrudník nepřipomínal letištní plochu.
„Normální, normální,“ hudrovala, „mami, mě to bolí, jako kdyby mi měly narůst čtyřky. Tak to teda ne! Kdo by se s tím tahal! Nechám si narůst maximálně dvojky a končím!
To jsem nevěděl,že si můžete velikost narostlého poprsí řídit. A jde to jen jednorázově (eště můžeš, eště můžeš, DOST!) nebo de dají popohnat i později, nebo že by se poprsí dalo dokonce i "vyfouknout"?
Pawliku, plastická chirurgie dokáže zázraky. :-))
Plastika bolí a je drahá…To jsou lepší dvojky.
Chybí fotoK tomu článečku chybí fotografická dokumentace!
Jsou to problémyTeda holky (obecně), tenhle problém Vám ani nezávidím, ani nepřeju.Měl jsem sekretářku s asi tak jedničkama [nevím, jak se správně odhaduje velikost – mě stačej velikosti 1) malý (asi 0 až 1)2) přiměřený (2, maximálně 3)3) hnusný (větší než 3)]Chudák holka měla strašnej mindrák, že na ní ani do 30-ti nic nenarostlo a pořád přemejšlela, kde vzít peníze na pořádnej silikon … A když jí někdo řek, že může bejt ráda, protože aspoň v 60-ti nebude mít "balónky, z kterých vyprchal všechen plyn", tak ho označila za … Prostě – označila.A moje 16-tiletý dítě zase říká, že by tu svoji nadúrodu někomu dalo. Že prej, kdo jako se s tím má tahat a ať si každá, co závidí, zkusí doběhnout tramvaj (ona říká "bambajku", ale to asi není obecně známé slovo).
To jsou věci :o)Já tedy v období dospívání podobné problémy logicky neměl a vlastně jsem ani netušil, že takový růst prsou může i bolet. Chuděrky dívky. A to ještě netuší, že je v budoucnu čeká porod. Přijde mi to takové nerovnoprávné. Mám pocit, že my muži nemáme kromě nutnosti holení plnovousu žádné starosti a podobné problémy.
Rada nad zlatoTo je jednoduche jak Tvoje dcera prijde k prsum, musi poradne jist! Cim vic bude mit podkozniho tuku, tim i vic jej zustane i tam kde chce… A stejne je jen hloupa povera zenskych ze chlapum se libi hubene holky…
Souhlasím, že malá prsa jsou výhodou…- při běhání (sportovním či na tramvaj, autobus, vlak – jak bylo výše uvedeno- při oblékání – vždycky jen tiše závidím "méně vyvinutějším" ženám, co všechno si mohou obléknout – já zpravidla skončím s oblečením kousek pod rameny a zjistím, že daný materiál není "dostatečně pružný" a ač dál by to prošlo, prsa působi jako "zarážka"…- v létě – ty "méně vyvinuté" si klidně oblečou tričko na ramínka bez podprsenky , to mi opravdu nehrozí….
Jo, i hloupé košile (předepsané oblečení do školy) si moje dítě musí nechávat šít u švadleny. Pokud si zkouší něco z konfekce, tak se tomu buď nahoře trhají knoflíky nebo to dole vypadá jako když někomu uletěl stan …
A taky už jí tělocvikář tak jako kdysi mě nutil s "budoucími čtyřkami":) plazit se po břiše po lavičce? Tomu se říká sadismus:)Ať Kačenka doufá, že jí potká takové štěstí jako mě a bude mít prsa po mámě (i když o mně zlí jazykové na základce tvrdili, že je mám po tátovi:) ).Ve třinácti jsem přestala úplně růst, ve čtrnácti jsem závistivě koukala na stále objemnější hrudník své kamarádky a teď… teď jsem spokojená – a už můžu být jen spokojenější – hlavně až přijdu na sraz základky po třiceti letech a tentokrát se budu smát já těm, co si budou máčet visící prsa v talíři:)
KráťoMůžeš ještě používat písmen: a- angrešty, b- bobule, c- citrony a dál to neznám. :)A navíc si s velkýma prsama při běhu můžou vymlátit zoubky.
To:Martus pokračování.d- dýněe- eště větší ( nebo taky eklhaft )Pro ostatní: co je malý, to je hezký.a ž to nebude hezký, tak toho aspoň není hromada. PS.: ty malý vydržej hezký dýl.
Denýček je skvělej.Vždy uroním slzu za mé, dnes již řádně odrostlé dítky.
Yfčo, já tě fakt žeru. :)))Komentáře jsou taky fajný.
ještě f-fuj to sem se lekl…
Jednou jsem zírala na svou kamarádku,která měla malá prsa,ale strááášně velké hnědé dvorce u bradavek.Všimla si mého úžasu a povídá:"No co čumíš,původně jsem měla mít velký kozy."
…ha ha… (smich)
Tak bohuželtuto etapu jsem u své dospívající dcery nějak nesledoval. Dobře jsem ale udělal, dnes se za to i zavírá.
To je kouzelný! 🙂Dlouho jsem se tak nezasmála. :)))
Už mi porostou, když piju kozí mlíko?Moje tchýně je ze starší školy. Jedna z neteří u ní trávila veškerý volný čas a prázdniny. Aby byla zdravá, musela každý den pít mléko. Protže ale každý den nebylo od krávy, začala tchýně do Alči valit kozí mléko, které je „rozhodně“ zdravější, než to od krávy. Starší ségra Alči ho pila proti exému-kupodivu to zabíralo, ale Alči moc nejelo. jen tak jednou, aby to nebylo moc slyšet, jí řekly, že kozí mléko se musí pír, protože po něm rostou. Alči v té době bylo asi 12 a tak najednou byl o mléko zájem takový, že ani nezbylo kočkám, kterým bylo původně určeno.P.s. Na tomto blogu jsem poprvé, možná už to někdo napsal, ale stejně je to hezké…..
No, potěš pán Bůh…Já mám doma zatím jen 14ti měsíční dceru, kterou zrovna začíná cloumat období vzdoru…To je nejspíš taková průprava na pubertu, ale je mi jasný, že se mám na co těšit…
Dnes jsem se při radě o dýních zatoulala až na tvé stránky.Je to paráda,počítám že při každé příležitosti je budu číst.Tak zatim A.
Tu Kačabu musím pořádně pročíst – ať případně vím, do čeho za pár let doma vlítnu… 🙂