Z deňýčku týraného rodiče XXVIII.

Kačaba opět v „akci“. Tentokrát historky z let 2001 a 2002…

 
 *
 
Káťa si odpoledne nanesla na nehty tyrkysově modrý lak, což mírně šokovalo moji maminku, která přijela ze Struhařova.
 
„Proboha, takhle zmalovaná chodíš i do školy?“ zeptala se udiveně.
 
„Ne,“ odvětila Kačaba, „do školy nosím většinou rudou barvu!“
 *

„Můžeš mi vysvětlit, proč se maluješ, když jdeš za chvíli na gymnastiku?“ pronesl můj synovec Robert užasle, neboť přistihl Kačabu se šminkami v ruce.
 
„Oni tam, ty blbečku, choděj i kluci,“ odsekla. Potom odložila řasenku, postříkala se lesní vůní a vyrazila do tělocvičny.
 
*

 
Kačaba začátkem minulého týdne za vydatné pomoci spolužáků kompletovala herbář, aby ho mohla v určený den předat učitelce přírodopisu.
 
Dnes mi oznámila, že dostala za tři.
 
„Proč máš trojku?“ podivila jsem se, neboť mi tvrdila, že by z ní měl Mičurin radost.
 
Pokrčila rameny. Potom mi podala desky s vylisovanými rostlinami. Zjistila jsem, že vyrobila jenom třináct placatin (odevzdat měla dvacet), navíc mělo několik zástupců české flóry velmi zajímavé názvy. Nejvíc mne zaujal jahod zahradní a kopřiva pálivá…
 
*
 
„Teda, rodičové, ještě včera jsem si myslela, že už nikdy nebudu mít v pokojíčku uklizeno. Díky, že jste mi pomohli,“ pravila Kačaba uznale, když Jirka vyškubnul vysavač ze zdi a tím ukončil naše předvánoční běsnění.
 
Nutno podotknout, že by se do Kátiny sluje ještě před pár hodinami štítil vstoupit i značně otrlý bezdomovec. Na koberci si mezi svršky lebedily učebnice a časopisy, v šuplíku na peřiny se schovávala tři pravítka spolu se dvěma úhloměry a ze šatní skříně drze vykukovaly kolečkové brusle.
 
„Fakticky jste hodný,“ ševelila Káťa radostně, „teď tady mám takovej pořádek, že možná přestanu dělat bordel!“
 
Načež ze sebe servala svetr a hodila ho pod křeslo…
 
*
 
Káťa byla zase celý den u Zvolských.
 
„Co tam vyvádíš?“ vyzvídala jsem, když přišla k obědu.
 
„Mami,“ zamlaskala plnými ústy, „já mám dneska děsně důležitou funkci. Oni totiž kovají koně a já musím odhánět mouchy!“
 

0 komentářů u „Z deňýčku týraného rodiče XXVIII.“

  1. Kačaba není zvíře …… je to zcela normální projev člověka který si zcela určitě uvědomuje, že za pár let bude tím kdo uklízí on. :-)Prostě evoluce v kruhu.

  2. :)))Už jsem četl jinde, skvělý – jako ostatně pokaždý. :)))

  3. HezkýMilá Yfčo, býval jsem pravidelným čtenářem Vaší Osvěžovny, a jsem rád, že na tento Hlodník občas uveřejňujete texty a údaje již jednou v Osvěžovně zveřejněné, děláte z něj tedy něco jako "THE BEST OF OSVĚŽOVNA". Jen tak dál!!!

  4. Milý Marťasi…… jsem ráda, že si mne na netu dřívější pravidelní čtenáři zase našli. Už se mi pár starých "deňýčkových závisláků" ozvalo… ;o) Když se po Hlodníku porozhlédnete, objevíte fůru nových, aktuálních, historek. Jenom když nemám čas sesmolit něco nového, sáhnu do archivu deňýčku.Doufám, že se v Hlodníku zase někdy zastavíte a že si najdete něco hezkého k přečtení… :o)

  5. aTeo…… ráno mi Jiřík vlepil modožový hubanec (výraz MoDoŽo používala moje babička), avšak na květinu se vykašlal. Asi to bude tím, že ví, že je pro mne nejlepší kytičkou bůček… ;o) Ta tvoje kytka mi udělala radost. Dík! :o))

  6. ÚklidIfčo, nepřišla bys mi uklidit do mého pokojíčku? Už by to potřeboval!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *