Taková fakt normální rodinka

Když jsem si v pondělí četla u Fily o jedné dvojici, již autorka nazvala bláznivou, usoudila jsem, že naše rodina musí být se zmíněnými v nějakém zvláštním příbuzenském vztahu. Vánoční stromek sice narveme zpátky do sklepa dřív než v únoru, avšak koledy zpíváme dojatými hlasy v červenci a styl naší komunikace je až podezřele podobný…

Posuďte sami, sáhla jsem náhodně do svého téměř intimního deňýčku:

7. 6. 2003 / sobota

Cestou do Struhařova jsme přibrzdili na kus řeči u Jiřiny a Karla, kteří nedávno zakoupili chatu nedaleko svojetického El Pasa. Právě u nich dlela na návštěvě kamarádka Eva. Přestože je to žena sečtělá a ošlehaná životem, vyvedly ji poněkud z míry dialogy mezi mnou, Jiříkem a babušou. Jiřina s Karlem jsou již za ta léta, co se známe, zvyklí…

Ač jsme se bavili velmi decentně, jak je v naší rodině zvykem, musela Evuša několikrát vtlačit bulvu zpět do očního důlku, neboť se zřejmě domnívala, že nás právě propustili z psychiatrické léčebny. Občas totiž hovoříme velmi nevážně o vážných tématech.

Začalo to Jiřininým prohlášením, že moje maminka na svých dvaasedmdesát vůbec nevypadá.

„Jo, to je pravda, já vypadám nejmíň na sto. Už se těším na rakev, tam si konečně odpočinu,“ řekla moje máť a ucucla si kávy.

„Žádná rakev, necháme tě spálit,“ chopil se Jíra hozené rukavice.

„Jestli mě necháš spálit, tak tě budu chodit každou noc strašit! Pokud mě, vy pacholci, rovnou nešoupnete do hlíny, tak ne abyste mě někde rozprášili!“ pohrozila mu babuša pěstičkou a spiklenecky na mne mrkla.

Jiřík s vážnou tváří milovanou tchyni ubezpečil, že svěří její skelet některému z krematorií.

„Opovaž se!“ zavrčela. „Jestli to uděláš, tak ti vlítnu do oka a budu tě tam pěkně tlačit!“

Jsem slušně vychovaná a svoji rodičku navíc miluji, proto jsem se jí zastala: „To víš, babko, že tě nenecháme rozprášit. Já si tě dám do přesýpacích hodin a budu je pořád otáčet, abys alespoň po smrti měla pořádnej pohyb!“

V tu chvíli si moje maminka spokojeně oddychla, radostně prohlásila, že je na mě pyšná a načala hovor na téma počasí.

Ještě teď nechápu, proč na nás kamarádka Jiřiny tak vyděšeně zírala…

Autorem doprovodné ilustrace je aTeo.