Napsali o Hlodníku

Zaplavala jsem si trošku v internetovém moři a ke svému překvapení jsem našla několik zmínek o Hlodníku.

Patrick Zandl ve svém článku Jak vytvořit navštěvovaný weblog píše: „Především si myslím, že hezký design je pro návštěvnost prakticky zbytečný… žít se dá výborně i s implicitními šablonami Bloguje.cz – svého času to dokazoval graficky otřesný Žertva… dnes do dokazuje Yfčin hlodník, i u něj se potrháte smíchy, ačkoliv design je opravdu ´implicitní´“. (Publikováno 7. 4. 2004.)

S Patrickem souhlasím. I já se domnívám, že obsah je pro návštěvníka důležitější nežli vzhled webu (Hlodník je toho důkazem). Design by však měl být alespoň trošku oku lahodící.

„Mám na internetu pár míst, kam se uchyluji ve chvílích radosti i smutku. Radost abych sdílel a smutek abych potíral. Na chmury a splíny je nejlepší ´Yfčin plodník´. Děti už mám samostané, ale koho by nepotěšil ´Deňýček stíraného rodiče´, v jehož příhodách poznávám ty, kterým se teď společně s našimi postpubertálními recidivistkami občas i společně zasmějeme.
Obzvláště požitkářsky si vychutnávám novinky v Yfčině ´Koutku nezákluzné poezie´, chuť do nového pracovního týdne chodím nakupovat do ´Fóroshopů´ a těším se na nové ´Hody´ a ´Zmítavosti´. Radu pro každou příležitost mi poskytne ´Proradna Radima Dlabala´ a mé oko zmlsané moderními mediálnostmi si odpočine v ´Koutku nezámožné fotografie´.
Trochu se vždy obávám, co Yfča stluče ve své ´Autoritativní kůlničce´, ale zatím jsem vše bez obtíží strávil, abych se pak ukojil své poněkud paparací sklony v ´Z Yfčině imunitním deňýčku´. Nepohrdnu ani tím, co ´V palečnici skončilo´. Nevěříte? Běžte a ´Račte uvěřit okem´, že to tak skutečně chodí!
První dáma českého blogu, jak jsem se doslechl, oslavila prý včera své narozeniny a mně nezbývá, než jí blahopřát a popřát:
– aby jí nikdo nikdy nezakopl o šňůru k počítači, protože pak by mnoha lidem mohlo být smutno, i když je jinak veselo
– aby jí nikdy netrápily klouby menší než jsou kolena nebo lokty, protože s bandážemi na ukazováčcích se poměrně špatně ovládá klávesnice (i když, jak jsem oslavenkyni poznal, bude psát i nosem, když to na ni přijde)
– aby nás osvěžovala svými i odposlechnutými příhodami a poudačkami, které se na oko tváří, že jsou vytrženy z podezřelých brožůr, ale ve skutečnosti pocházejí z onoho anatomicky ještě neprozkoumaného místa mezi dobře proříznutými ústy a srdcem
– aby konečně uhrála aspoň 450 bodů a nemusela tudíž platit újezdné.“

Tento přehnaně pozitivní text spáchal 9. 5. 2004 Gerzon v článku Yfčin plodník. Nezbývá mi, než se pýřit, neboť si myslím, že si tolik chvály nezasloužím… Ještě bych měla dodat, že těch 450 kuželek jsem loni sklátila na Konstruktivě a že „újezdné“ platit musím, protože se odvíjí od počtu minutých kuželek v dorážce (s výsledným číslem rabování peněženky nijak nesouvisí).

17. června 2004 se Patrick Zandl znovu zmínil o Hlodníku. Tentokrát na Lupě v článku Blogger není nadávka: „Pokud se podíváte na navštěvovanější osobní weblogy, záhy zjistíte, že spíše než nudný blábol znění ´6:32 – ráno jsem vstal, čistil si zuby a za chvíli jdu do práce´ je to docela normální beletristické čtení, kde vám autor líčí nějakou humornou, napínavou nebo jinak zajímavou historku, která se mu stala. Za příklad může sloužit Yvčin hlodníček nebo Kostějův svět. V obou případech si můžete číst spíše povídky než deníkové zápisky.“

Na netu je zcela jistě takových „beletristů“ víc. Zárukou příjemného čtení jsou pro mne například Alfa a Fily (omlouvám se těm, na něž jsem díky chatrné paměti zapomněla), ale i vy máte jistě svého oblíbence, k němuž se chodíte osvěžit a pobavit.

Slovy chvály nešetří ani VOjt@S: „Yfča je pro mě už dlouho zdrojem úžasu – všechno bere s nadhledem a její originální hrátky s češtinou jsou prostě… Víte co? Radši se na ty stránky podívejte…“, tvrdí ve svých odkazech.

Asi nejpříhodnější hodnocení Hlodníku však provedla před časem moje rodná máť, když pravila: „Na kraviny, na ty tě užije. Kdybys radši dělala něco pořádnýho!“